Špilberk

hrad-pevnost-žalář-kasárna

historie

Hrad Špilberk založil v pol. 13. stol. český král Přemysl Otakar II. jako rezidenční sídlo českých králů. Pobyt českých králů na hradě byl však spíše výjimečný.

Zapsal se však zásadně jako sídlo moravských markrabat, bratra Karla IV. Jana a jeho syna Jošta. R. 1423 přenechává vládu nad Moravou a s ní i Špilberk král Zikmund Albrechtu Rakouskému. V době husitských válek sehrál tak hrad důležitou strategickou roli. Na Špilberku krátce pobyl český král Ladislav Pohrobek (r.1445), ale také král Jiří z Poděbrad (r. 1459).

R. 1469 se dočkal vítězství král Matyáš Korvín a získává i Špilberk.

Od r. 1560 je Špilberk potupně zastavován do cizích panských rukou a tak se moravští stavové rozhodnou hrad odkoupit a darovat jej městu Brnu. Tak se Brno stává správcem hradu až do r. 1620, kdy je hrad konfiskován katolickým králem Ferdinandem.

Ve sporu mezi Habsburky Morava podpořila Matyáše Habsburského vůči Rudolfu II., kterému vyjádřily podporu Čechy. Tak se Morava a Čechy v dějinách naposledy oddělily.
25. srpna 1608 přijel Matyáš Habsburský do Brna, vstříc mu vyjel průvod s bílým koněm, na něhož markrabě moravský a král uherský Matyáš přesedl a vjel do města. Účastnil se slavné mše u sv. Jakuba a rovněž pronesl projev. Studenti jezuitské koleje mu
zahráli divadlo. R.1612 po nezdařené vládě Rudolfa II., jenž upadl do depresí a zemřel, se Matyáš stavá i králem českým.

Hrad je postupně přebudováván na důmyslnou pevnost spojenou s hradebním systémem města Brna. Zásadní úlohu sehraje při útoku Švédů r. 1643 a r.1645. Brněnská obrana pod vedením hraběte Raduita de Souches odolá náporu nepřítele, který po dlouhých bojích nakonec útoky vzdá. Císař Ferdinand III. vědom si toho, že tak byla nepřímo uchráněna i Vídeň, odmění město četnými výsadami a v jeho erbu se poprvé objeví iniciála králova jména - písmeno "F" (Ferdinand).

R. 1783 nechává zbudovat císař Josef II. žalář pro nejtěžší zločince - KASEMATY. Dochází tak k rozvoji josefínského vězeňství, které na hradě dokumentuje jedna ze stálých expozic.

Špilberskou pevnost zásadně poškodí Napoleon Bonaparte r. 1809. Od té doby je hrad již pouze vězením. R. 1855 je zrušen i nejobávanější žalář rakousko-uherské monarchie a Špilberk slouží už pouze jako kasárna.

architektura

Na hradě Špilberku můžeme nalézt celou řadu zajímavých architektonických prvků. Původní hrad tvořilo obdélníhové nádvoří,  na jednom konci stála mohutná věž. Z té se dnes se dochovaly pouze základy a je možné je shlédnout v expozici "Špilberk od hradu k pevnosti".

GOTIKA

Gotické jádro hradu tvoří z dochovaný částí pouze "gotický sál" (vchod z prvního nádvoří),který je většinu roku pro veřejnost uzavřen.  Gotický sál 2 - dnes slouží jako "lapidárium", v němž jsou umístěny fragmenty gotických stavebních prvků. Snad největší význam má gotická kaple, která je ovšem zcela nově postavena (ttv.královská kaple). K ní vede "gotický portál", stejně jako do gotického sálu.

Části gotické architektury

 Průjezd na první nádvoří.

 Gotický portál do královské kaple

 V levé části hradní kaple (nová replika podle původních plánů).

BAROKO

Základem barokní části hradu je opevnění budované po r. 1620, které se stalo součástí mohutného pevnostního systému města Brna.  Rovněž tak budované kasematy císařem Josefem II. (založené r.1783).

špilberské vězeňství

Věznění na Špilberku bylo praktikováno již po r. 1620. Vězněni byli např. účastníci protihabsburského povstání, běžní trestanci, ale také významní vojenští velitelé. Od r. 1783 z nařízení Josefa II. vznikají KASEMATY pro nejtěžší zločince. Smrt na hradě našli i političtí vězni, moravští jakobíni, francouzští revolucionáři, italští karbonáři – odpůrci rakousko-uherské monarchie.

Josef II. a vězeňství

R. 1783 císař rozhodl, že pouze dvě věznice budou sloužit pro zvlášť těžké zločince. Stal se jí Šlosberk (ve Štýrském Hradci) a Špilberk (na Moravě). R. 1787 byl vydán nový trestní zákoník a r. 1788 všeobecný kriminální řád, který upravoval i nejtěžší věznění na Špilberku.

 

Kasematy založené císařem Josefem II.

Vstup do spodního a horní patro severního křídla.

 

 

 

 
Nejtěžší typ věznění byl v podzemních kobkách, kde byl vězeň přikován pouze o chlebě a vodě. Vězni tak často umírali velmi brzy. Lehčí zločinci na Špilberku pracovali, např. na obnově pevnostního systému.

Vězněni na Špilberku:

1620- protihabsburští povstalci
1630 - příznivci Albrechta z Valdštejna; důstojníci Schaafgotsche, Scharffenberg
1690 – maršálek Schoning a Wallis
1720 – francouzský dobrodruh Claude Bonneval (k smrti)
+1749 baron Pandur Trenc, pohřben v hrobce "u kapucínů" v Brně
+1753 Karel David, syn malostranského řezníka
poštmistr Drouet, zhatil útěk francouzského krále Ludvíka XVI. a padl do rukou  rakouských oddílů
Václav Babinský , snad nejslavnější zločinec, několikrát se pokusil o útěk, po propuštění dožil jako zahradník v klášteře
Thomas, otec loupežníka Johanna Grasla 

1816 – neapolská hraběnka Adelaide (?)dobrovolně i její komorná  (?)1822 - Silvio Pellico, italský básník, napsal na Špilberku knihu "Mé žaláře" dokumentující tehdejší vězeňství, italští karbonáři

1848 – polští povstalci
a další....

Využití jednotlivých částí hradu k vězeňským účelům

Původní vězeňská budova v západním příkopu - nejstarší věznice

Patrně nejstarší vězni před r. 1783 byli umístěni ve dvoupatrové vězeňské budově v západním příkopu. Dnes již zůstaly pouze zbytky základů. V přízemí se nacházely temnice. 1.patro bylo vyhrazeno pro státní vězně a vězně vyššího stavu. Patrně zde byl vězněn i baron Trenc (+1749). Po založení kasemat (1783-84) byla tato část přestavena na špitál. R. 1850 byla budova zbořena. Dnes zde můžeme vidět základy stavby.

Spodní patro kasemat - od r. 1783

Severní křídlo- využito pro tzv. "dřevěné komůrky"- nejtěžší způsob věznění, praktikován v letech 1783-1790. Jednalo se o vězně odsouzené na doživotí např. za úkladnou vraždu. Vězeň byl přikován trvale v malé dřevěné komůrce o chlebě a vodě, bez světla a topení. Další část severních kasemat tvořily cely pro vězně.

Jižní křídlo - odvodňovací kanál mezi předním a zadním příkopem; pro vězeňské účely se neužívalo.

Horní patro kasemat - od r. 1784-1785

Užívalo se severní i jižní křídlo. Poschodí tvořily dvě chodby, jedna pro dozorce a druhá přepažená na cely pro vězně. V severním křídle byla instalována kuchyně, kde bylo umožněno vaření teplé stravy tři dny v týdnu.

Od r. 1800 byli vězni umístěni do horních nadzemních pater nad kasematy  celého severního křídla. A to pouze po dvou. Jednalo se zejména o politické vězně. Odtud získal Špilberk přívlastek "žalář národů". Zde byl vězněn také italský básník Silvio Pellico od r. 1822, kde napsal knihu "Mé žaláře" dokumentující tehdejší způsob věznění.

Od r. 1833 postupovala humanizace vězeňství, která určila spodní patra kasemat pouze pro tvrdé tresty. Věznilo se již od r. 1820 prakticky na celém hradě. Věznice přešla z vojenské do civilní správy.

R. 1847 vybudováno druhé nadzemní pratro severního křídla a tak nabyl Špilberk dnešní podoby. R. 1855 byla věznice na Špilberku zcela zrušena a znovu sloužila jako kasárna.